Značné množství makro- i mikrořas nezávisle na jejich taxonomické pozici obsahuje polynenasycené mastné kyseliny (PUFAs), které jsou mimo jiné nezastupitelnou složkou lidské potravy. Lidé tyto kyseliny (především EPA, tj. kyselinu eikosapentaenovou) získávají hlavně z rybího tuku. Čím více ale vzrůstá znečištění vod a tím i možnost kumulace škodlivých látek v rybách, tím vzrůstá zájem o získávání PUFAs přímo z řas. Kyselina eikosapentaenová byla objevena již v několika řasách – příkladem mohou být ruducha Porphyridium cruentum nebo řasa z třídy Eustigmatophyceae Nanochloropsis oculata.
Jelikož se v rodu Micrasterias (řasa z linie krásivek) nacházejí opravdu krásní zástupci, je mu ze strany algologů věnována již po dlouhou dobu značná pozornost. S rodem Micrasterias se v této rubrice nesetkáváme poprvé. Naposledy byla řeč o nově rozlišených druzích, dnes to bude o fylogenetické příbuznosti mezi jednotlivými morfologickými druhy. Zkoušce ji podrobili členové algologické skupiny Katedry botaniky na PřF UK.
Protein s názvem 14-3-3 se na kdeco váže a kdeco působí. Jeho navázání může změnit strukturu cílového proteinu, ovlivnit jeho funkci, přinutit ho, aby vycestoval z jedné části buňky do druhé atd. (viz. článek Tajemství skrývající se pod kódem 14-3-3 v této rubrice). Známých interakcí a funkcí je habaděj, ale jen málo z nich je prozkoumáno opravdu do hloubky. Často víme pouze na jaký protein se 14-3-3 váže a jaké následky jeho vazba má, ale kdyby se nás někdo zeptal proč nebo jak k tomu dochází, jsme s rozumem v koncích.
Kyselina aristolochová (AA) je obsažena v rostlinách z čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae). Způsobuje onemocnění dříve označované jako „nefropatie vyvolaná čínskými bylinami“, dnes se nazývá „nefropatie vyvolaná kyselinou aristolochovou“. Toto onemocnění bylo poprvé pozorováno v roce 1993 u pacientek užívajících léky za účelem redukce tělesné hmotnosti obsahující výtažek z Aristolochnia fangchi. Nemoc se projevuje jako progresivní fibróza ledvin, která postupně rezultuje v ledvinnou nedostatečnost a následně vede ke vzniku nádorů ledvin nebo močových cest. A to i za předpokladu, že příjem AA v potravě dávno skončil. Ve vyšetřovaných tkáních lze detekovat adukty AA s DNA potvrzující jejich dřívější expozici této látce. V roce 2009 byla AA klasifikována Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny jako lidský karcinogen první třídy.
Vesmírný výzkum dosáhl v poslední době značného pokroku, avšak navzdory tomu zůstává stále jedna otázka nezodpovězena - jsme ve vesmíru sami? Nemohly by se kromě Země nacházet nějaké formy života také na jiných planetách? A pokud by tomu tak bylo a alespoň někde se živé organismy vyvinuly – v minulosti či v současnosti, jak se to dá zjistit? Základním předpokladem je objevit jejich pozůstatky či stopy po jejich životech a jednoznačně je identifikovat.
Objevit nový druh červa nezní jako moc velké terno. Je-li jím ale parazit napadající mnoho druhů živočichů včetně člověka a působí-li zdravotní problémy i v ČR, pak už za pozornost jistě stojí. Parazitologům z PřF UK se to podařilo před 14 lety, kdy v jižních Čechách popsali nový druh motolice z čeledi Schistosomatidae.
Čeští vědci z PřF UK, ÚOCHB a BTÚ AVČR ve spolupráci se zahraničními pracovišti využili znalosti struktury lidské glutamát karboxypeptidasy II pro návrh nových lipofilnějších inhibitorů, které ukazují možnou cestu k účinnějším léčivům. Své výsledky zvěřejnili v časopise Journal of Medical Chemistry.
Čeští vědci popsali úspěšnou přípravu enzymu α-N-acetylgalaktosaminidasy z Aspergilla niger v Saccharomyces cerevisiae. Kvasinky přitom ze stejného genu vyrábí tento protein trochu jinak než plíseň a není to vůbec na škodu.
Čeští vědci popsali úspěšnou přípravu enzymu α-N-acetylgalaktosaminidasy z Aspergilla niger v Saccharomyces cerevisiae. Kvasinky přitom ze stejného genu vyrábí tento protein trochu jinak než plíseň a není to vůbec na škodu.
Osobitý vkus a smysl pro krásu - mohlo by se zdát, že se jedná o ryze individuální cítění každého člověka, ale minimálně při posuzování vzhledu zvířat tomu tak není. Vnímání zvířecí krásy lidmi je částečně zděděno po dávných předcích ještě z dob, než se lidé rozšířili napříč kontinenty, a tak si toto dědictví v sobě neseme všichni stejně, bez ohledu na národnost či kulturní prostředí.
Osobitý vkus a smysl pro krásu - mohlo by se zdát, že se jedná o ryze individuální cítění každého člověka, ale minimálně při posuzování vzhledu zvířat tomu tak není. Vnímání zvířecí krásy lidmi je částečně zděděno po dávných předcích ještě z dob, než se lidé rozšířili napříč kontinenty, a tak si toto dědictví v sobě neseme všichni stejně, bez ohledu na národnost či kulturní prostředí.
Transplantace tkání, orgánů či nověji kmenových buněk představují v současnosti již dostupnou léčebnou možnost mnohých onemocnění. Hlavní limitace spočívají v omezeném zdroji transplantátů a v případě transplantací od geneticky odlišného jedince (většina transplantací) nutnosti modulace imunitního systému. Imunitu je třeba utlumit, aby organismus geneticky odlišné buňky toleroval, ale zároveň šetřit s ohledem na její nezastupitelnou roli především v protiinfekční obraně. Jak ukazují naši vědci, slibným se jeví využití nanovláken.
Transplantace tkání, orgánů či nověji kmenových buněk představují v současnosti již dostupnou léčebnou možnost mnohých onemocnění. Hlavní limitace spočívají v omezeném zdroji transplantátů a v případě transplantací od geneticky odlišného jedince (většina transplantací) nutnosti modulace imunitního systému. Imunitu je třeba utlumit, aby organismus geneticky odlišné buňky toleroval, ale zároveň šetřit s ohledem na její nezastupitelnou roli především v protiinfekční obraně. Jak ukazují naši vědci, slibným se jeví využití nanovláken.
Plíseň na nehtech dokáže pořádně potrápit. A to obzvlášť, když běžná léčba nepomáhá. A co třeba zánět zevního zvukovodu, když se vlastně ani neví, že jde o houbovou infekci? Původce takovýchto patálií se rozhodli prověřit Vít Hubka z katedry botaniky PřF UK s kolegy z Pardubic (Pardubická krajská nemocnice) a Prahy (Mykologická laboratoř dermatovenerologické kliniky VFN a 1.LF FVL, Zdravotní ústav se sídlem v Praze).
Plíseň na nehtech dokáže pořádně potrápit. A to obzvlášť, když běžná léčba nepomáhá. A co třeba zánět zevního zvukovodu, když se vlastně ani neví, že jde o houbovou infekci? Původce takovýchto patálií se rozhodli prověřit Vít Hubka z katedry botaniky PřF UK s kolegy z Pardubic (Pardubická krajská nemocnice) a Prahy (Mykologická laboratoř dermatovenerologické kliniky VFN a 1.LF FVL, Zdravotní ústav se sídlem v Praze).
Čeština
English
