Různé

Porovnání autekologie vybraných druhů rodu Rubus (ostružiník) ve vztahu k disturbanci porostů

Vedoucí:Petr Havlíček (pethavlicek@seznam.cz)

Rod Rubus patří k druhově nejbohatším rodům naší květeny. V ČR je poměrně podrobně zpracován. V nedávné době u nás probíhaly projekty zaměřené na studium rozšíření jednotlivých druhů a na fytocenologii ostružiníkových porostů.

Mnohé druhy (skupiny druhů) vykazují značné rozdíly ve svých ekologických nárocích. Většina ostružiníků vytváří dvouleté větve, které mohou být různě vysoké až plazivé, na koncích u větší části druhů zakořeňující. Některé druhy mají listy opadavé, jiné přezimující.

Na základě stanovištních nároků lze vymezit dvě hlavní ekologické skupiny druhů - druhy vázané na nelesní stanoviště (thamnofilní) a druhy mající užší vztah k lesnímu nebo lesem výrazně ovlivněnému prostředí (nemofilní ekoelement).

Ve výskytu ostružiníků se celkově ukazuje určitý synantropní charakter, nejvýraznější u zástupců skupiny Corylifolii.

Ostružiníky vytvářejí často velké polykormony, na některých místech nevítané (osázené paseky, sady, zahrady apod.) a často obtížně odstranitelné. Výzkum směřovaný na možnosti mechanického (chemického) odstraňování těchto keřů nebyl (není mi z dostupné literatury znám) na úrovni konkrétních taxonů prováděn; rovněž chybí detailnější studie růstové a populační ekologie jednotlivých druhů a jejich porovnání v tomto směru.

Předpokládaný záměr práce:

Porovnání možno provádět v rámci jedné systematické skupiny (např. ser. Discolores, sect. Corylifolii) nebo porovnat chování vybraných taxonů z různých systematických skupin nebo reprezentantů různých růstových forem (strategií).

Lokality a porosty možno vytipovat dle vlastního zájmu studenta (mj. i v těsné blízkosti Prahy).

Anatomické znaky zástupců rodu Potamogeton: jaká je skutečná diverzita rdestů v tropech?

Vedoucí: Zdeněk Kaplan (zdenek.kaplan@ibot.cas.cz)

Morfologii dnešních zástupců rodu Potamogeton ovlivnily dva taxonomicky významné evoluční procesy: postupné zjednodušování morfologické stavby a paralelní vývoj. Tyto jevy mají za důsledek, že i fylogeneticky bezprostředně nepříbuzné taxony jsou si mnohdy velmi podobné a makromorfologicky často jen stěží odlišitelné. Některé druhy širokolistých rdestů sdílejí jak celkový habitus, tak i množství detailních morfologických znaků. Anatomická stavba lodyhy však skýtá množství konzervativních znaků, které umožňují odlišení některých taxonů, a jsou zvláště užitečné při determinaci nekompletních herbářových dokladů.

Cíle:

Metodika:

Vliv herbivorie u Atriplex sagittata

Vedoucí: Bohumil Mandák, BÚ AV ČR Průhonice (mandak@ibot.cas.cz)

A. sagittata je heterokarpní druh vytvářející tři typy různě dormantních semen. Zatímco jeden typ (označovaný jako A) je hluboce dormantní s vysokou životaschopností, vytrvávající v půdní bance po dlouhou dobu, další typ (označovaný jako C) je nedormantní a krátkoživotný. Třetí typ B tvoří jakési ekologické kontinuum mezi dvěma hraničními typy (A a C). Rostliny A. sagittata jsou každý podzim napadány herbivorem, který s pozoruhodnou selektivitou odstraňuje z rostlin pouze plody typu C, tj. ty, které jsou produkovány v největším množství, jsou nedormantní a za normálních podmínek zajišťují regeneraci populací v následujícím roku. Plodenství jsou na podzim zabalena do smotků z jemné pavučiny a v podstatě všechna semena typu C jsou odstraněna. Ve smotcích tak do jara vytrvávají pouze dormantní typy A a B.

Cíle:

Půdní banka semen

Vedoucí: Bohumil Mandák, BÚ AV ČR Průhonice (mandak@ibot.cas.cz)

Zatímco máme k dispozici poměrně značné množství informací o distribuci genetické variability v rámci populací nejrůznějších rostlinných druhů, existuje jen velmi málo studií zabývajících se distribucí genetické rozmanitosti v populacích semen uložených v půdní bance. Dosavadní výsledky ukazují, že dormance semen vede k vytvoření trvalé půdní banky semen fungující jako (a) jakási ”genetická paměť” populace, (b) způsob jak redukovat pravděpodobnost extinkce v letech, kdy dojde ke zničení populací, (c) zásobárna genotypů z různých let s tím, že se v semenné bance potkávají semena různě stará, vzniklá za odlišných podmínek a (d) “evoluční pufr”, tj. vyklíčení genotypu uloženého v půdě po poměrně dlouhou dobu, může změnit genetickou strukturu populace a částečně působit jako jakýsi ”evoluční pufr”. Přerušení dormance a následné klíčení pak musí být pod velmi silným tlakem prostředí, které funguje jako síto, jenž v daném roce umožní vyklíčit jen části genotypů obsažených v půdě. Ty ostatní přeléhají do dalšího roku a “čekají” až nastanou vhodné podmínky. Pokud tomu tak je, pak můžeme předpokládat, že genetická struktura populací “zelených” (nadzemních) rostlin v daném roce nebude odpovídat struktuře populací semen v půdní bance. Nevíme však do jaké míry je tento fenomén výrazný a jak je vázaný na druhy s různým rozmnožovacím systémem, šiřitelností a typem půdní banky.

Cíle práce:

Prediktivní modelování výskytu vybraných cévnatých rostlin v NP České Švýcarsko

Vedoucí: Jan Wild, BÚ AV ČR Průhonice (wild@ibot.cas.cz)

V Národním parku České Švýcarsko se vyskytují některé druhy, které mají v rámci území své zcela specifické stanovištní nároky a staly se zde předmětem ochrany. V jiných územích ČR se tyto druhy vyskytují ve výše položených oblastech, zde však rostou v nadmořských výškách kolem 200- 250 m.n.m. Na základě přímých terénních šetření (mapování výskytu druhu, instalace mikroklimatických stanic) a parametrů odvozených z přesného digitálního modelu terénu (DEM - LIDAR) budou stanoveny stanovištní nároky druhů. S využitím digitálního modelu terénu (DEM) pak budou predikována vhodná stanoviště pro výskyt těchto druhů na vybraném území NP.

Cílem práce bude vyhodnotit stanovištní nároky dvou druhů (Huperzia selago a Lycopodium annotinum) a na základě těchto prediktivně modelovat jejich vhodná stanoviště na dalších lokalitách v území. Parametry prostředí budou jednak získány z mikroklimatických stanic umístěných na jednotlivých lokalitách (vlhkost půdy a teplota půdy a vzduchu), jednak budou odečteny z digitálního výškového modelu terénu (DEM: pozice na gradientu svahů, potenciální přímá sluneční radiace, typ údolí, ve kterém se druh vyskytuje, tj. jeho délka, šířka, hloubka, orientace, apod.).