Chování a aktivita opylovačů Succisa pratensis

Janovský, Z. (1), Ponert, J.H. (2), Říhová, D. (3), Vosolsobě, S. (2)

1) Katedra botaniky, PřF UK, Praha
2) Katedra fysiologie rostlin, PřF UK, Praha
3) Katedra zoologie, PřF UK, Praha

Opylení je pro hmyzosnubné rostliny otázkou množství vyprodukovaných potomků a také genového toku v rámci populace i mezi nimi. Opylovači využívají pyl a nektar jako podstatný zdroj potravy. V rámci našeho výzkumu se pokoušíme propojit rostlinnou populační dynamiku se studiem dalších faktorů ovlivňujících aktivitu a složení společenstva opylovačů. Náš modelový druh, čertkus luční (Succisa pratensis), je typickou rostlinou střídavě vlhkých bezkolencových luk. Strbouly mělkých květů s dobře přístupným nektarem kvetou v pozdním létě.

Nejčastějšími opylovači jsou pestřenky (Syrphidae), ostatní dvoukřídlí (zejména Muscidae a Sarcophagidae) a Apis mellifera. Aktivita většiny druhů opylovačů byla závislá na denní době, méně již na intensitě oslunění. Překvapivě málo byla aktivita většiny druhů závislá na dalších povětrnostních podmínkách – teplotě a rychlosti větru. Eristalis interruptus, nejmenší z podrobně zkoumaných druhů pestřenek, jako jediná signifikantně negativně reagovala na rychlost větru. Dále se jednotlivé druhy opylovačů výrazně lišily v míře variability vysvětlené pozorovacím místem (20–47% celkové variability). Odlišné byly rovněž jejich preference k vlastnostem jednotlivých rostlin, což může mít podstatné implikace pro životní cyklus čertkusu.

V dalších letech plánujeme zkoumat také prostorovou aktivitu a efektivitu přenosu pylu u jednotlivých druhů opylovačů, což nám umožní kvantifikovat, na jaké vzdálenosti dochází ke genovému toku u čertkusu působením jednotlivých opylovačů.

Tento výzkum byl podpořen z prostředků grantu GAUK č. 155307. Presentováno na konferenci Zoologické dny v Brně ve dnech 12.-13.2. 2009.

Zpět do sekce Kde o sobě dáváme vědět.