Aktivita opylovačů čertkusu lučního jako funkce vlastností jednotlivých rostlin a povětrnostních podmínek

Janovský, Z. (1), Říhová, D. (2), Vosolsobě, S. (3), Ponert, J. H. (3), Pavlíková, A. (4), Mikát, M. (2)

1) katedra botaniky Přírodovědecké fakulty University Karlovy, Praha
2) katedra zoologie Přírodovědecké fakulty University Karlovy, Praha
3) katedra experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty University Karlovy, Praha
4) katedra zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské university, České Budějovice

Navštěvovanost jednotlivých rostlin opylovači záleží na schopnosti opylovače přilákat a také na celkových povětrnostních podmínkách. Rostliny přitom obvykle kvetou v mnohem širším spektru podmínek, než jsou podmínky optimální pro aktivitu jejich létajících hmyzích opylovačů. Zároveň však květy často uvolňují pyl a mají receptivní blizny po relativně krátkou dobu. To vytváří relativně silný tlak na rostlinu, aby přilákala opylovače i v suboptimálních podmínkách. V rámci našeho výzkumu jsme si proto položili otázky, zda opylovači našeho modelového druhu jsou ve své aktivitě více ovlivňováni vlastnostmi rostlin nebo aktuálními povětrnostními podmínkami a které vlastnosti jsou za lákání opylovačů zodpovědné. Náš modelový druh, čertkus luční (Succisa pratensis Moench), je typickým vytrvalým druhem oligotrofních bezkolencových luk. Květy navštěvuje relativně široké spektrum generalistických opylovačů, v němž převažují pestřenky (Syrphidae, téměř 80% všech opylovačů). Dále jsou zastoupeny mouchy (Muscidae), masařky (Sarcophagidae), včela (Apis mellifera).

Dva nejčastější opylovači, Eristalis tenax a E. interruptus, a v menší míře i masařky jsou ovlivněni především vlastnostmi jednotlivých rostlin. Naopak aktivita much a včel se odvíjela spíše od aktuálních povětrnostních podmínek. Aktivita pestřenek Sericomyia silentis a Helophilus spp. je těžko predikovatelná. Tyto druhy vykazují bimodální denní aktivitu nepříliš vázanou na vlastnosti rostlin.

Ukazuje se, že celková velikost květenství a fenofáze rostliny (vyjádřená stupněm rozkvetlosti) působí nezávisle na sobě positivně na četnost opylovačů. E. tenax a E. interruptus rovněž reagují positivně na výšku lodyh. Dosavadní výsledky naší studie podporují hypothesu, že oba druhy rodu Eristalis, které se výrazněji soustředí na čertkus jako zdroj potravy, rozlišují jednotlivé rostliny na základě jejich vlastností více než ostatní generalističtí opylovači.

Tento výzkum byl podpořen z prostředků grantu GAUK č. 155307. Presentováno na konferenci Zoologické dny v Praze ve dnech 11.-12.2. 2010.

Zpět do sekce Kde o sobě dáváme vědět.