Vztahy lučních rostlin s opylovači – kdo s kým a kolik to může stát?

Zdeněk Janovský
katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta University Karlovy
spoluautoři výsledků: Anežka Pavlíková, Michael Mikát, Jiří Hadrava, Eva Horčičková, Dagmar Říhová, Stanislav Vosolsobě, Marie Pospíšková, Jan Smyčka, Kateřina Kmecová

Opylování je jedním z důležitých přírodních procesů, bez nichž by naše kulturní krajina neměla svoji současnou podobu. V současné době pozorujeme poklesy početních stavů mnohých skupin opylovačů (motýlů, samotářských včel, včely medonosné...). Naopak některé skupiny opylovačů zřejmě mírně přibývají (zejména pestřenky). Přestože význam pestřenek pro opylování je nemalý, existuje pouze velmi málo prací o ekologii jejich dospělců. Obecně se předpokládá, že jsou nespecifickými generalistickými opylovači.

V rámci našeho výzkumu se zabýváme ekologií opylovacích sítí v loukách. Konkrétně se v něm soustředíme zejména na tyto 3 aspekty: (i) jaká jsou spektra rostlin navštěvovaných jednotlivými skupinami opylovačů; (ii) nakolik jsou pestřenky generalistickými opylovači; (iii) nakolik mohou opylovači ovlivňovat populační biologii rostlin.

Všechny naše pokusy jsou situovány na 4,2 ha velké louce K Handrkovu na JZ Kutnohorsku, kde máme vytyčenu pravidelnou síť ploch 4x4 m vzdálených od sebe 20 m napříč výrazným gradientem rostlinných společenstev. Síť opylovacích vztahů se na stejných místech ve studované louce velmi výrazně lišila mezi lety. Oproti roku 2010 byl mnohem nižší podíl pestřenek, naopak vzrostl podíl včel a čmeláků. Tato změna se však promítla do změn ve složení spektra opylovačů jen u některých z dominantních rostlin. Pestřenky, i přes velmi slabý rok, představovaly nejčastější opylovače u 11 z 29 nejčastějších rostlin, naopak včely jen u 4. Množina často navštěvovaných rostlin se s jedinou výjimkou nepřekrývala mezi pestřenkami a včelami, naopak překryv mezi včelami a čmeláky (jakožto třetí nejvýznamnější skupinou) byl výrazný. Druhové složení pestřenek odráželo gradient rostlinných společenstev.

V části zaměřené na autekologii pestřenek se pokoušíme za pomoci výběrových testů zkoumat preference generalistických pestřenek Eristalis interruptus a E. arbustorum k jednotlivým druhům rostlin. Ukazuje se, že chování zkoumaných druhů pestřenek nelze popsat pomocí pojmu preference. Spíše lze hovořit o vyšší věrnosti k „preferovaným“ druhům, než o jejich aktivním výběru a vyhledávání. Zatím otevřenou otázkou zůstává rozsah vlivu samotných „preferencí“ a prostorového rozmístění jednotlivých druhů rostlin.

V populačně biologické části projektu zkoumáme dopady opylovačů a predátorů semen na populační biologii čertkusu lučního. Zjistili jsme, že návštěvnost opylovačů má sice positivní vliv na počet vytvořených semen, avšak vliv predátorů semen je přibližně 3x větší. Jejich vliv navíc sílil u později kvetoucích rostlin. Predátoři semen a opylovači preferují u rostlin stejné vlastnosti, a tak tyto protichůdné selekční tlaky trochu paradoxně vedou k větší reprodukční úspěšnosti malých, častěji kvetoucích rostlin.

Celkově lze říci, že pestřenky hrají jednu z klíčových rolí při opylování rostlin napříč různými společenstvy (přinejmenším na zkoumané lokalitě) a doplňují se ve svém působení se včelami a čmeláky. Úvaha o pestřenkách, jakožto skupině, jež nahradí ubývající včely v roli opylovačů lučních rostlin i polních plodin, se v tomto světle jeví jako nepravděpodobná. Zároveň začíná být jasné, že o pestřenkách nelze uvažovat jako o generalistických opylovačích. Spíše se jedná o směs poměrně specialisovaných druhů a druhů, které lze sice považovat za generalisty, avšak s rozdílnou mírou realisovaných preferencí.

Klíčová slova: pestřenky, opylování, časová variabilita, prostorová variabilita, preference živných rostlin, predace semen, Succisa pratensis, Eristalis interruptus, Eristalis arbustorum

Předneseno jako zvaná přednáška na konferenci ČZU "Kostelecké inspirování" v Kostelci nad Černými lesy ve dnech 23.-24.11. 2011.

Zpět do sekce Kde o sobě dáváme vědět.