Zimní kurzy geobotaniky na PřF UK

(čtyřicet let od jejich vzniku)

Geobotanický výzkum horských pohoří v bývalém Československu byl založen převážně na letní terénní práci (Domin, Schustler, Zlatník, Sillinger, Deyl aj.). Vladimír Krajina byl první, kdo svá studia rostlinných společenstev v Dolině Mlynica ve Vysokých Tatrách doplnil mikroklimatickými měřeními a poznámkami o výšce a trvání sněhové pokrývky v různých společenstvech; své výsledky zveřejnil v habilitační práci (Krajina 1933–34). Po 2. světové válce se studium sněhu a zimních poměrů paralelně začalo prosazovat ve dvou geobotanických “školách“ a první publikace byly zveřejněny ve stejném roce (Hadač & Bareš 1958, Jeník 1958). Obě citované práce byly podnětem k dalším zimním měření a pozorováním a vedly mimo jiné též k vydání dvou knižních monografií o horské vegetaci (Jeník 1961, Hadač 1969).

V souvislosti s výzkumem J. Jeníka ve Vysokých Sudetech vznikl v roce 1964 Zimní kurz geobotaniky na PřF UK. Byl zařazen do normálního rozvrhu a tak mohl být i financován. První kurs zimní geobotaniky se konal ve dnech 10. až 17. března 1964 v Krkonoších. Pobyt byl na Patejdlově chatě a prováděla se ambulantní mikroklimatická měření v Labském dole (v obvod Schustlerovy zahrádky) a na Vysokém Kole (svahy a hrany Sněžných jam). Výsledky jsou obsaženy ve dvou publikacích (
Jeník & Kosinová-Kučerová 1964, Kubíková, Kosinová & Jeník 1965).

V průběhu doby se místem konání zimních kurzů stala různá místa v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Orlických horách, na jihočeských rybnících, v Labských pískovcích atp. Program kurzů pochopitelně odvisel od okamžitého stavu povětří a distribuce sněhové pokrývky. Výsledky zimních měření byly z větší části publikovány a staly se na dlouho jediným zdrojem představ o ekologických vlivech sněhové pokrývky a sněhových lavin na rostlinstvo v českých horách. Díky příznivé konstelaci sněhových poměrů byl jeden z nejúspěšnějších 7. kurz zimní geobotaniky v Labském dole v roce 1970, z něhož vzešla velmi originální a často citovaná publikace (Štursa, Jeník, Kubíková J. et al. 1973).

Citované práce:

Hadač E. (1969): Die Pflanzengesellschaften des Tales „Dolina Siedmich prameňov“ in der Belauer Tatra. – Vyd. Slov. Akad. Vied, Braislava, 343pp.

Hadač E. & Bareš M. (1958): Poznámky o snehových pomeroch v Dolinne Siedmich prameňov ve vztahu k vegetácii a lavínam. – Sborník prác o Tatr. nár. parku, 2: 20–29. 

Jeník J. (1958): Geobotanická studie lavinového pole v Modrém dole v Krkonoších. –  Acta Univ. Carol.–Biol., 5/1: 47–95.

Jeník J. (1961): Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku: Teorie anemo-orografických systémů. – Naklad. ČSAV, Praha, 409 pp.

Jeník J. & Kosinová-Kučerová J. (1964): Příspěvek k poznání přírody Labského dolu v Krkonoších. – Opera Corcontica 1: 71–88.

Krajina V. (1933–34): Die Pflanzengesellschaften des Mlynica-Tales in den Vysoké Tatry. – Beihefte z. Bot. Centralblatt, 50: 774–957; 51: 1–224.

Kubíková J., Kosinová J. & Jeník J.(1965): Výsledky některých zimních mikroklimatických měření v západních Krkonoších. – Opera Corcontica 2: 17–26.

Štursa J., Jeník J., Kubíková J. et al. (1973): Sněhová pokrývka západních Krkonoš v abnormální zimě 1969/1970 a její ekologický význam. – Opera Corcontica 10: 111–146.

Shrnul J. Jeník (2004)

 
Kurz zimní ekologie, jak byl později přejmenován, byl standardní náplní studia geobotaniky, kterého se účastnila drtivá většina posluchačů oddělení. S náplní kurzu a tématem zimní ekologie souvisela řada diplomových prací, které byly v průběhu let na oddělení geobotaniky vypracovány. Pražský Kurz zimní ekologie se také stal inspirací pro další přírodovědecké fakulty, kde postupně vznikly obdobné kurzy. Na přelomu tisícíletí byl zimní kurz pořádán ve dvouletých intervalech. Tento interval souvisel jednak s organizační a technickou náročností a do určité míry také s jistou tématickou jednotvárností kurzu. V roce 2002 bylo jako pravidelná součást kurzu zavedeno několik přednášek, které se týkaly vztahu rostlin a vegetace k abiotickým podmínkám zimního prostředí. Stále však nazrával názor výrazně inovovat náplň kurzu s cílem zahrnout kromě rostlin a vegetace také další složky ekosystému, čímž by kurs mohl být nabídnut mnohem širšímu spektru studentů různých biologických oborů. V roce 2006 byl kurz poprvé uspořádán společně s katedrou ekologie PřF UK a jeho náplň se následně rozšířila do stávající podoby semestrálního cyklu přednášek a týdenního terénního cvičení. Tato inovace byla podpořena grantem FRVŠ uděleném v roce 2007.

 

Seznam realizovaných zimních kurzů:

1964 – Krkonoše, Patejdlovka, měření transektu Vysoké Kolo – Labský důl

1966 – Krkonoše, Luční bouda

1967 – Krkonoše, Luční bouda

1968 – Krkonoše, Luční bouda, měření Studniční hora – Modrý důl pro KRNAP

1969 – Krkonoše, Luční bouda, měření v Krakonošově zahrádce

1970 – Krkonoše, Patejdlovka

1971 – Malá Fatra, lavinové svahy pod Stohem

1974 – Králický Sněžník

1986 – Šumava, Stožec, Mrtvý luh

1992 – Orlické hory, “U dvou louček”

1993 – Krkonoše, Rýchory

1994 – Krkonoše, Labská bouda

1996 – Jeseníky, Rejvíz

1998 – Orlické hory

2000 – Šumava, Roklanská hájenka

2002 – České Švýcarsko, Kyjovské údolí

2004 – Krušné hory, Boží Dar

2006 – Králický Sněžník

2007 – Králický Sněžník