Isothecium alopecuroides (plazivec obecný)

 
Poměrně mohutné rostliny tohoto mechu rostou v tmavě zelených, slabě lesklých, rozvolněných kobercích. Primární lodyhy ( kauloid ) jsou plazivé, sekundární vystoupavé zahnutými větvemi, nepravidelně větvené, přiléhavě střechovitě olistěné, až 10 cm dlouhé. Lodyžní lístky ( fyloidy lodyžní ) jsou silně vyduté, obvejčitě kopinaté, v horní části krátce zašpičatělé, někdy s kratší tupě nasazenou špičkou, větevní lístky jsou podobného tvaru, obvykle o něco menší a užší. Žebro ( střední žebro ) je jednoduché nebo před koncem krátce vidličnaté, dosahující obvykle do 1/2-2/3 délky lístku. Nejčastěji roste na stinných nebo polostinných, obvykle silikátových, ale nejraději neutrálních nebo slabě bazických kamenech a skalách (zejména ruly a břidlice obecně) a jako epifyt zejména na bázích nebo spodních částech kmenů listnatých stromů, z nížin do středních horských poloh, vzácně nad hranicí lesa. V ČR je velmi hojným druhem v listnatých, zejména podhorských a horských lesích a epiliticky na břidličnatých horninách, roztroušeně a příležitostně i jinde, chybí v nejteplejších oblastech na osluněném bazickém substrátu i v nejvyšších horských oblastech na extrémnějších biotopech.

 
Zpět na galerii.