Isothecium alopecuroides (plazivec obecný)
Poměrně mohutné rostliny tohoto mechu rostou v tmavě zelených, slabě lesklých, rozvolněných kobercích. Primární lodyhy (
kauloid
)
jsou plazivé, sekundární vystoupavé zahnutými větvemi, nepravidelně
větvené, přiléhavě střechovitě olistěné, až 10 cm dlouhé. Lodyžní
lístky ( fyloidy lodyžní
) jsou silně vyduté, obvejčitě kopinaté, v horní části krátce
zašpičatělé, někdy s kratší tupě nasazenou špičkou, větevní lístky jsou
podobného tvaru, obvykle o něco menší a užší. Žebro ( střední žebro
) je jednoduché nebo před koncem krátce vidličnaté, dosahující obvykle
do 1/2-2/3 délky lístku. Nejčastěji roste na stinných nebo
polostinných, obvykle silikátových, ale nejraději neutrálních nebo
slabě bazických kamenech a skalách (zejména ruly a břidlice obecně) a
jako epifyt zejména na bázích nebo spodních částech kmenů listnatých
stromů, z nížin do středních horských poloh, vzácně nad hranicí lesa.
V ČR je velmi hojným druhem v listnatých, zejména podhorských a
horských lesích a epiliticky na břidličnatých horninách, roztroušeně a
příležitostně i jinde, chybí v nejteplejších oblastech na osluněném
bazickém substrátu i v nejvyšších horských oblastech na extrémnějších
biotopech.
Zpět na
galerii.