Dicranodontium denudatum (dvouhrotcovka lámavá)

Rostliny tohoto mechu obvykle do 4 cm délky, tmavozelené, naspodu výrazně vlášenité. Lístky ( fyloid ) většinou slabě jednostranné, na vrcholu lodyhy téměř všestranné, s dlouhou kanálkovitou špičkou, většinou velmi snadno se odlamující a obnažující tak hnědé prosvítavé konce lodyžek ( kauloid ), připomínající smrkové větvičky. Žebro ( střední žebro ) zaujímá 1/4-1/3 báze, nezřetelně je oddělené od čepele. Okraje jsou téměř celokrajné. Křídelní buňky ( křídla ) jsou červenavé nebo hyalinní, buňky v horní části čepele dvouvrstevné, splývající s nezřetelně odlišeným žebrem. Sporofyt se vytváří jen vzácně, rozmnožování probíhá především vegetativně díky silně fragilním lístkům. Nejčastěji roste na hnijícím dřevě v horských lesích, vzácněji ve vyšších polohách i na silikátových balvanech a skalách, řidčeji též sestupuje do nižších poloh na vlhká stanoviště, zde se vyskytuje téměř výhradně na hnijícím dřevu, bázích stromů nebo pískovcových skalách. V ČR jde o častý druh v horských polohách, řidčeji proniká na chladnější a vlhká stanoviště do nižších poloh.

 

Zpět na galerii.