Dicranum scoparium (dvouhrotec  chvostnatý)

 

Rostliny tohoto mechu vytváří rozsáhlé, volné až husté, lesklé, žluto- až hnědozelené trsy s lodyžkami ( kauloid ) 2-10 cm vysokými, bíle, později rezavě hnědě vlášenitými (tomentum). Lístky ( fyloid ) jsou většinou jednostranně srpovitě zahnuté, někdy přímo odstálé až kroužkovitě stočené, vzácně ve špičce příčně vlnité. Z úzce kopinaté báze vybíhají v žlábkovitou až štětinovitou špičku, na okraji pod polovinu listu ostře zubatou (někdy celokrajnou). Žebro ( střední žebro ) je slabé, vybíhající do špičky, na hřbetní straně ve špičce se dvěma až čtyřmi zubatými lištami. Na příčném řezu žebrem s jednou řadou vůdčích buněk, s dorzálním a ventrálním svazkem stereid ( stereidy ), slabě vyvinutou dorzální epidermis ( žebro dicranoidní ). Buňky čepele jsou jednovrstevné, prosenchymatické, hladké, slabě ztlustlé, silně tečkované, křídelní buňky ( křídla ) výrazné, nedosahující žebra. Vyskytuje se na širokém spektru stanovišť, nejčastěji na kyselém humusu v jehličnatých i listnatých lesích, je schopen však růst i epifyticky, epixylicky a epiliticky na kyselých i bazických substrátech, na sušších i trvale zamokřených stanovištích, z nížin do alpínského pásma. Na celém území ČR jde o hojný druh s těžištěm rozšíření v horských jehličnatých lesích.

 

Zpět na galerii.